Odjezd do Bradavic

Ahoooj deníčku!
Promiň, že jsem do tebe dlouho nic nezapsala, úplně jsem na tebe zapomněla a navíc mi na tobě spal Mozek, takže jsi celý od chlupů. No, kde začít, stalo se toho opravdu hodně, největší událostí je samozřejmě odjezd do Bradavic následné zařazování tak začnu u toho...
Byla jsem na tento den hrozně natěšená a nemohla jsme dospat. Asi ve dvě ráno jsem se probudila, ale byla jsem stále v takovém polospánku a mumlala jsem si, že nestíhám a že mi to ujede. Naštěstí mi to došlo a šla jsem si ještě lehnout. Moc dlouho jsem ale nespala, za pár hodin jsem se probudila a začala si balit. Radostí a nervozitou jsem prostě nemohla spát a jelikož jsem na spánek háklivá v půlce balení jsem si prostě lehla na postel a usnula. Vzbudila mě až Cari, která ječela, že nestíhá vlak. Nejdřív jsem se lekla, že to taky nestihnu, ale byl to planý poplach. Cari si zas asi přenastavila hodinky a myslela si, že už máme jet. Já si v klidu dobalila a čekala, kdy už bych mohla vyrazit na nádraží.

Jak zabít Dannyho a párty ve stanu

Milý deníčku...
Ne prostě jen deníčku, v posledních dnech se toho hodně událo. No, nebudu ti vše popisovat, ale mám z toho smíšené pocity. Jedna z těch dobrých věcí je, že jsem se seznámila s dívkou jménem Daisy. Jde také do prváku a je moc fajn. Chtěla by prý do Mrzimoru nebo Havraspáru, doufám že půjde do Havru, protože tam bych také chtěla. Vlastně bych chtěla i do Nebelvíru, neustále se to u mne střídá a už mě to štve. S Dai jsme jednou pořádali takovou malou akci, abychom se seznámili s dalšími prváky a pokecali. Nebyl to ale úplně nejlepší nápad. Nejdřív se to zdálo fajn, všichni si povídali a pak tam najednou přišel Danny a ta dospělačka Lenny. Celý to zkazily...Nechce se mi o tom moc psát, jelikož mě ta událost dokáže stále pořádně naštvat, ale napíšu jen, že na prváky používali nějaký svědící prášek a celý to prostě zkazili. A já husa jsem si myslela, že Danny je fajn, co fajn? On se mi dokonce líbil! Pff...Tohle mu dlouho neodpustím a přemýšlím nad tím, jak se mu pomstím.

První den v Děravém kotli

Konečně jsem se dočkala toho slavného dne. Sova přilétla pozdě večer, já chtěla vyrazit hned, ale babička mi to zakázala. Nejdřív mi zařídila přenášedlo k matce domů, vůbec se mi tam nechtělo, ale ona na tom trvala. Máma na mě jenom koukla, něco zahuhlala a opět se napila z velké lahve čehosi. Jen jsem jí řekla, že už odjíždím a šla jsem ven, kde na mě babička čekala. Nejdříve dělala drahoty a nechtěla mi to přenášedlo zařídit, ale já tam přeci musela být brzo, abych dne pořádně využila a tak nakonec svolila. Rozloučila jsem se s ní a přenesla se před kotel. Londýn je docela hezký, ale nijak mě neuchvátil, ale když jsem vešla do Děravého kotle, oči se mi radostí rozzářili. Bylo tam spousta studentů a všichni si povídali. U pultu stál hostinský a všude to nadšeně šumělo. Sedla jsem si k baru a čekala na holky. Snad na mě nezapomněli, pomyslela jsem si, pak jsem ale uviděla Bell a obavy se rozplynuli jako pára nad čínskýma nudlema od babičky. Přivítali jsme se a ona mi ukázala její pokoj. Pak jsme si sedli k jednomu ze stolů a povídali si.

Nudné prázdniny

Nikdy se prázdniny tak hrozně nevlekly a nikdy jsem si víc nepřála jejich konec. Stále jsem u babičky a neuvěřitelně se nudím. Nemám tu do čeho rýpnout a jen sleduju okno a čekám, jestli se tam na obzoru neobjeví sova…No a zatím furt nic. Deníčku, je to fakt otrava. Byli tu na návštěvě dvojčata, ale jen na chvíli. Bylo to hezký oživení, ale zase odjeli do toho Děravého kotle. Nechápu, proč nemohu s nimi. Určitě by mě tam nějak propašovali. Co se dá dělat. Máma už si stěžuje, že jsem neustále u babičky a ani nepáchnu domů. Ale kdo by se chtěl vracet do malého smradlavého, polorozpadlého, špinavého domku. Taky jsem se s mámou pohádala, řekla jsem jí, že chci zůstávat u babičky a ona, že nesmím a bla bla bla. Nakonec mi řekla, že mě do Bradavic nepustí, ale to je nesmysl. Já do Bradavic pojedu a je mi jedno kolikrát mi to zakáže. Řekla jsem to babičce a ona si s mámou promluvila, takže jsem zase u bábrle. Holky mi o škole hodně navykládali. Říkali mi o profesorech, předmětech a taky mi řekli, že tam jsou hrůzostrašní duchové, kteří je tam v noci chodívají strašit. No v tomhle jim teda nevěřím. Určitě tam žádní nejsou. Navykládali mi toho už spoustu, abych věděla, kdy si dělají legraci. Řekli mi o Brumbálovi a taky o tom jeho divným ptákovi. Začíná na F, ale vážně si nevzpomenu, jak se jmenoval, no nic. Jsem hrozně zvědavá na svoje budoucí spolužáky. Snad tam bude aspoň pár fajn lidí a snad taky hodně hezkých kluků *ďábelský smajlík* V tomhle jsem po Cari, ona mi furt vykládá o těch jejích klucích, už se v tom ani nevyznám, je jich tolik. Zapamatovala jsem si jen jedno jméno Jeff, no nevím možná je to ten hnusnej… Nebo ten hezkej, kterýho masírovala? Už se mi to plete, ale říkala, že hodně hezkých kluků je z Nebelvíru, takže bych tam hrozně chtěla, hlavně kvůli Cari, co by si tam počala, kdyby jí tam neměl kdo otravovat? A určitě mi dohodí nějakýho hezkýho kluka. Těším se na nákupy, prý je tam zvěřinec, tak si našetřím a koupím si kočku, těch máme už sice dost, ale jsou to taková zlatíčka. Chtěla bych sovu, ale Cari je na ně alergická, já bych ale chtěla posílat dopisy, možná si na to pořídím veverku nebo vycvičím svou kočku, aby furt běhala po hradě a donášela mi zprávy. Jo to by šlo. No nic, pro dnešek už zalehnu. Dobrou!

Trixie Wang

Celé jméno: Beatrix Kei Wang
Přezdívky: Trixie, Trix, Twix, Bea

Datum narození: 5.9. 1982

Trvalé bydliště:  Shiuka Kawaig 23, Shin uia, Čína (Dům babičky Jingjili Wang)

Popis bydliště:  Velký baráček ve vesnici v Číně, má tam pokoj s dvojčaty. Celý dům je zařízen v asijském venkovském stylu, blízko mají pole s rýží

Zaměstnání/Škola: Škola čar a kouzel v Bradavicích

Zvláštní dovednosti (talent…) : Kouzelná moc, kterou mají i její sestry. O něco větší nadání pro přeměny.

Popis postavy: Bea zdědila vrozenou drobnost, takže je jako její starší sestry hodně malá a nenápadná. I když nebyla příliš dobře živena, není hubená jako její sourozenci. Kůži má také světlou a kulatý nos, jako bambulku. Oči má typicky asijsky protáhlé a oříškově. Má vlasy zhruba po ramena a jsou přebarveny na kovově modrou. Vypadá vcelku roztomile a také trochu trhle.

Výška: 153 cm

Váha: 41 kg
Rodina: 
Sestra Carimelle Wang-její o dva roky starší sestra, jsou si podobné vzhledově, ale povahově ne. Cari přitahuje problémy a Bea je řeší nebo zůstává v pozadí. Trix jí má docela ráda, i když jsi někdy dokáže pěkně vytočit
Sestra Anabelle Wang-dvojče Cari. Má jí ráda stejně jako Carimelle.
Babička Jingjili Wang-babička je přísná, ale Bea jí má samozřejmě ráda, čarodějka nadaná pro přeměny a formule
Matka-nestýká se s ní ani žádná z jejích sester, mudla
Otec-zemřel na Dračí slapničky, dívky pro něj hodně truchlili. Byl moták.

Poznatky k zdravotnímu stavu: Alergie na pyl, velmi křehké kosti a občasné problémy s dýcháním.

Základní povahové rysy: Extrovert, melancholik. Snadno se spřátelí, ale cizím lidem nedůvěřuje. Má ráda zvířata (vegetariánka)

Oblíbené jídlo: Čínské nudle.

Oblíbené pití: Kakao od babičky a horká čokoláda.

Oblíbená činnost: Kreslení, psaní, zpěv, létání na koštěti

Oblíbené zvíře: Kočka, kůň, pes

Podivná věc

Když dvojčata odjela do Bradavic, babička mi dala tenhle deník. Je vážně hezký a tak jsem si řekla, že si sem něco určitě napíšu. Holky už by se měli vracet na prázdniny domů. Strašně se na ně těším, hlavně až se jím pochlubím s tou novinou. Teď prakticky všechen čas trávím u bábi. Od té doby co Cari a Bell odjeli je na mě strašně hodná, asi doufám, že taky budu čarodějka. Mně to teda rozhodně nevadí. Mám tu postel po holkách celou pro sebe. Teď už do školy nechodím. Babička ví, že už mi to na nic nebude a snaží se mě naučit něco sama, ale to je jiné učení než nějaké nudné počty nebo rovnice. Ona mi ukazuje pravá kouzla. Každý den mi ukazuje nové a nové kouzlo a doufá, že je jednou využiji v Bradavicích. Vlastně jsem ještě neřekla, jak se to celé stalo, no bylo to vážně nečekané a stalo se to před pár dny; Babička si mě opečovává, jako nějakou panenku. Vlastně už skoro nevím, jak to vypadá u nás doma... No vlastně to radši ani nechci vědět. Je mi trochu líto ostatních sourozenců, ale já jsem další nejstarší po dvojčatech, takže si konečně taky zasloužím něco lepšího, jako ony. Bábi mě bere na výlety, jednou jsme se byli kouknout v jedné krásné vesničce v Irsku, tam to bylo vážně krásné, určitě se tam s holkama koukneme znova. Jednou jsem zase přespávala u babičky a ona mi k večeři dala takovou divnou polívku. Trochu jsem nad ní ohrnovala nos, mám pocit, že tam plavalo i maso a babička ví, že jsem vegetariánka, i když se jí to moc nezamlouvá a chce, abych nebyla tak vybíravá. Nakonec jsem ale přece jenom vzala čínské hůlky a ponořila je do polévky, když jsem je ale vytáhla a chtěla sníst to cosi, co na nich bylo, najednou se z toho stali nudle! Nudlová polévka, moje oblíbená! Rychle jsem je všechny snědla a zbytek vypila a babička na mě koukala jak na blázna. Pak už měla jenom radost a já se rozhodla, že o tom ihned napíšu holkám. Půjčila jsem si babičinu sovu a rychle načmárala dopis. Celá šťastná jsem si šla lehnout, ale stejně jsem neusla, protože jsem byla celé nedočkavá, co mi holky odpoví. *šklebící se smajlík s čínskýma očima.*